Vozit lidem teplo je někdy pořádný adrenalin

Vozit lidem teplo je někdy pořádný adrenalin

Pracovní den začíná kávou a končí přípravou nákladu na další směnu. Pavel Barák šoféruje kamion CDP Ivory pátým rokem. Pelety lidem vozí po celé republice, bez ohledu na počasí nebo dopravní dostupnost. Čekají ho v podhorských chalupách stejně jako městských bytovkách. Téměř vždy jde prý o setkání příjemná. Motto zkušeného řidiče? Rád odjíždím s pocitem dobře odvedené práce.

 

Když se řekne CDP Ivory, co Vás napadne?

Pelety, pelety a ještě jednou pelety.

 

Nic víc?

Samozřejmě, že ano. Hned vzápětí se mi vybaví teplo, které zákazníkům vozím. A pak taky dálnice, silnice a cesty. Bláto, déšť, slunce nízko nad obzorem, sníh. Kolegové v práci, přítelkyně doma…

 

Vezměme to popořádku a v souvislostech. Co všechno musíte absolvovat, než ráno sednete za volant nákladního auta?

Domácí rutinu vám popisovat nebudu, ale po příjezdu do firmy jdu za dispečerem, který mi řekne, kam a kudy ten den pojedu. Vezmu si papíry, uvařím kávu, naložím auto. Dopiju a vyrážím.

 

Představuji si, jak projíždíte velkými městy i zapadlými vesničkami. Lidé vás vítají s úsměvem, prohodíte pár milých slov. Jsem daleko od reality?

Moc velkou romantiku v tom nehledejte. Je to stereotyp a někdy i stres. Ne vždycky jsou silnice suché a dost široké, řidiči rozumní a počasí příznivé. Na konci cesty mě ale vždycky čeká zákazník a já musím udělat všechno pro to, aby byl spokojený. Musím říct, že v naprosté většině případů jde o příjemná setkání. Lidé jsou rádi, že jim přivážím teplo. Odjíždím s pocitem dobře odvedené práce. 

 

Kam chtějí zákazníci pelety obvykle složit?

Bývá to různé. Velká část novostaveb disponuje prostornou a dobře přístupnou kotelnou, některé domy využívají ke skladování suché kůlny nebo odvětrávané sklepy. Palety navážím také do garáží. 

 

Mohou s předáním pelet nastat nějaké komplikace?

V ideálním případě vypadá celá předávka tak, že dorazím na místo, domluvím se se zákazníkem, kam si přeje pelety složit, sundám Moffeta, rozplachtuji auto, složím náklad, zaplachtuji, naložím Moffeta, zákazník zaplatí, rozloučíme se a já odjíždím. Celá akce zabere kolem půl hodiny. Stane se ale, že třeba kvůli podmáčenému terénu musím palety nechat tam, kde je to možné. Vždy je to však po domluvě se zákazníkem. Nestalo se, že bychom nenašli oboustranně přijatelné řešení.

 

Jak vypadá „neideální“ případ?

Cesta může být rozbahněná. Ve většině situací si s tím Moffet nějakým způsobem poradí. Pokud jde opravdu o extrémní stav, dohodnu se se zákazníkem a peletky necháme na místě, na které je možno v konkrétním případě zajet. A následně doufám, že se z toho nějak vyhrabu. Párkrát se už samozřejmě stalo, že mé doufání bylo marné. To pak na řadu přichází lano a shánění někoho hodného s traktorem. 

 

Zajíždíte raději do vesnic, nebo velkých měst?

Takhle trasy nerozlišuju. Někdy je totiž lepší přístup k chalupě v kopcích, než když se člověk motá po městě mezi auty a v úzkých ulicích.

 

 

Přesto, máte oblíbenou oblast závozu?

Nejraději mám Středočeský kraj. Proto, že tady mě víceméně nemá co překvapit. Oblíbenou trasu nemám. Je to asi tím, že každý den je úplně jiný. Ale rád mám samozřejmě jižní Moravu, odkud pocházím. Pokaždé, když tam jedu, dýchne na mě trocha nostalgie. 

 

Mluvil jste o stresu. Kdy ho nejčastěji zažíváte?

Víte, jsem člověk, kterého jen tak něco nerozhodí. Ale nervy mívám z řidičů, co jedou nesmyslně pomalu. Na stav českých silnic jsem zvyklý, ten mi tlak nezvedá. Čelo se mi orosí, když jedu v soupravě na zatím neznámé místo. Pak nevím, jestli se tam po složení pelet otočím, nebo jestli vůbec k objektu projedu. Člověk vidí úzkou silnici, sotva na šířku auta, a už je ve stresu.

 

Limity svého náklaďáku musíte znát velmi dobře. 

Není to žádný drobeček. Celá souprava „auto-vlek“ je dlouhá 19 metrů, vysoká 3,8 a široká 2,5 metru. Plně naložená váží 48 tun. Potíží bývá třeba výška mostu. Není nic příjemného v plném provozu couvat k nejbližšímu místu, kde se lze otočit. Taky manévrování v zimě je úplně jiné než na suché silnici. I z malého kopečku se může stát velký problém. 

 

Kolik kilometrů máte u CDP naježděno? 

Pracuji tady čtyři a půl roku, ročně najedu asi 60 tisíc. Zatím jsem odjezdil odhadem 400 tisíc kilometrů.

  

To je celkem dost. Čím si jízdu zpříjemňujete? 

Většinou poslouchám rádio, a někdy ani to ne, mnohdy stačí zvuk motoru.

  

Co Vás do firmy vlastně přivedlo? 

Měl jsem asi pětiletou zkušenost s mezinárodní kamionovou dopravou. Ale práce mě přestala naplňovat, chtěl jsem být víc doma. Nabídka CDP Ivory se mi zdála férová. To u dopravních firem není běžné. Rád jsem ji přijal. 

 

V čem byla férová? 

Velmi jasně stanovené podmínky už v inzerci, to mě oslovilo. Člověk ví, do čeho jde a co může očekávat. Tehdy to byla hodinová mzda a dodržování zákonem stanovených pravidel. Říkal jsem si, že to je to, co chci. 

 

Potkáte se vůbec s ostatními řidiči CDP Ivory? 

U CDP nás jezdí pět. Potkáváme se občas ráno u kávy, než se rozjedeme každý svou cestou. Firma pořádá vánoční večírky a v létě i grilování, tak tam si to pivo spolu dáme. 

 

Mluvil jste o přítelkyni. Jak s Vaší prací souvisí? 

Ona je tou pomyslnou horkou hlavou, já jejím protikladem. Slyší většinu mých pracovních zážitků a dokáže je se mnou sdílet, umí mě vyslechnout. Ten stres, o kterém jsme mluvili, mám kde ventilovat. 

 

Je před námi léto, už jste plánovali dovolenou? 

Někam určitě vyrazíme, místo jsme ještě nevybrali. Momentálně se snažíme relaxovat aspoň během víkendů, v zimě na lyžích, v létě objíždíme hrady. Na koníčky při této práci moc času nezbývá, ale rádi si zahrajeme šachy nebo vyrazíme na tenis. 

 

Dokážete si ještě užít i řízení osobního auta? 

To víte, že ano. Pokud jsou vhodné podmínky, třeba prázdné klikatící se silnice, jsem spokojený i za volantem svého fiatu.

 

Pavel Barák

Zaměstnán: 4,5 let 

Pracovní pozice: řidič 

Vůz: Volvo FH 460 HP, tridem 

U CDP Ivory najeto: přes 400 000 km  

Nejoblíbenější trasy: Střední Čechy, tam mě nemá co překvapit a jižní Morava, zde jsem se narodil a je to srdcová záležitost. 

Nejkurióznější zážitek: Tady mne napadá příhoda, kdy jsem dovezl palivo do Krkonoš, kde jsem ho složil na rampu místní kabinkové lanovky. Obsluha lanovky pak paleťákem dostala palivo do kabinky a vyvezla do horní stanice, kde si ho zákazník rolbou převezl na horský hotel. To je věc, kterou nezažijete každý den.

Na vašem soukromí nám záleží
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Povolit všeNepovolovat cookies