Umění rozhodnout se rychle, ale ne zbrkle

Jsou ve firmách lidé podobni hromosvodu. Když ze všech stran lítají blesky a nic nejde podle plánu, musí zachovat chladnou hlavu a vždy odvést stoprocentní práci. Své o tom dobře vědí dispečeři nákladní dopravy. Podle Stanislava Krále potřebují držet nervy na uzdě, i když je to občas věru těžké. Na jedné straně šoféři a jejich možnosti ovlivněné dopravní situací, počasím, nenadálými událostmi, na druhé zákazníci se svými požadavky. Ale země zůstává kulatá, cesty křivolaké a auta nemají křídla.

Jak jste se k profesi dispečera dostal?

Coby řidič jsem jezdil dvacet let. Po té době už cítíte, že potřebujete změnu. Když CDP Ivory shánělo nové lidi, zkusil jsem to. Šest let jsem tady jezdil s kamionem a pak přešel na místo vedoucího logistiky a skladování. U firmy jsem už víc než jedenáct let.

A spokojený?

Ano. Jsme malý, skoro rodinný podnik. Tým řidičů se prakticky nemění, pracuje se nám všem dobře.

Skutečně je to idylka? O profesi dispečera kolují všelijaké zvěsti…

Máte na mysli, že jsme odtržení od reality, chceme šoféry jenom sdírat z kůže, nemáme kouska citu v těle? To si tedy vůbec nemyslím! Moje zkušenost je taková, že když lidé chtějí, vždycky se mohou dobře dohodnout. A najdou se i situace, kdy se s řidiči docela nasmějeme.

Kolik lidí máte v partě?

Řidičů jezdí u CDP Ivory šest, komunikuji s nimi převážně já. Pokud míří mimo Českou republiku, přibíráme do týmu Františku Staňkovou ze zákaznické podpory. Dokáže nám výborně pomoci s komunikací se zákazníkem, je neuvěřitelně precizní a dotahuje věci ke zdárnému konci. Toho si velmi cením. Do týmu patří taky skladník, který má dokonalý přehled o zásobách, jejich uložení, druzíchi objednávkách. Šlape nám to, myslím, dobře.

Objevili jste snad návod na „logistiku bez chyb“?

To nemůžu sloužit. (smích) Jsme jenom lidé, všichni uděláme chybu. Když už se stane, je potřeba ji hned napravit, aby nevznikly nějaké škody.

Umění rychle se rozhodnout je pro Vaši práci asi zásadní. K čemu přihlížíte, když situace vyžaduje bleskovou reakci?

Abychom se rozhodli sice rychle, ale v žádném případě zbrkle. Právě tehdy je největší šance, že vyrobíme průšvih. V týmu mám řidiče, kteří svoji profesi vykonávají na špičkové úrovni. Nemůžu říct, že by takzvaně dělali problémy. Když se dostaneme do nečekané situace, což se stává několikrát do týdne, hledáme s chlapy řešení společně. Šofér v provozu má mnohem lepší přehled o počasí, naftě v nádrži nebo objížďkách než já. Na dispečera se zase může spolehnout, že, když je to nutné, domluví se zákazníkem pozdější vykládku nebo zjistí, jaký terén ho čeká. A vypíše směny tak, aby panovala spokojenost na všech stranách.

Kdo vlastně řidičům plánuje trasu?

Jsem to já. Vycházím z toho, kdy zákazník potřebuje palivo dodat. Dneska není žádný problém s mapami nebo výkazy. Stačí mít slušný počítač, chytré telefony a stát nohama na zemi. Co je ale nezbytně nutné, jsou spolehliví parťáci. V tomto ohledu si naprosto nestěžuju. Našim řidičům nechybí rozvaha, poctivost a chuť učit se novým věcem.

Kolik paliva zvládnete za měsíc rozvézt k zákazníkům?

V průměru jde o 1 400 tun. Náš vozový park čítá celkem 6 nákladních souprav. Díky BDF systému (vyměnitelná nástavba, pozn. red.) můžeme disponovat jednou cisternovou soupravou a pěti soupravami s Moffettem nebo třemi certifikovanými cisternami a třemi nákladními vozy na dopravu baleného paliva. Tahle flexibilita nám umožňuje pružně reagovat na měnící se strukturu objednávek od našich zákazníků, která se liší v průběhu sezony. Jaro a podzim je spojen spíše s baleným zbožím, zimě a špičkové topné sezóně naopak vévodí cisterny. Cisternu v soupravě můžeme naložit maximálně 26 tunami volně ložených pelet, náklaďák s vlekem 26 tunami baleného paliva. Každý měsíc to vychází asi na 60 plně naložených aut, které brázdí naši republiku.

Ale nejen ji, je to tak?

Samozřejmě. Jak už jsem zmínil, zavážíme palivo do všech koutů České republiky, ale taky do příhraničních oblastí Slovenska, Německa, Rakouska. Auta s logem CDP Ivory palivo zároveň transportují od výrobců do našich dvou skladů, jednoho v Praze, druhého ve Frýdku-Místku. Ten první zásobuje střední, jižní, severní a západní Čechy. Frýdecko-místecký je určen pro Moravu a Slovensko. Takže kamion denně míří i do některého ze skladů.

Zdá se, že máte pořádný frmol…

Většinou všechno běží jako na drátkách. Ráno zpracovávám podklady z předešlého dne, potom začnu plánovat rozvozy na další den. Mezitím obvolávám zákazníky, řeším problémy na nakládkách a ve skladu. Den uteče velmi rychle.

Dostane se k Vám od zákazníků zpětná vazba?

Obvykle slyším nebo čtu jenom pochvaly na profesionální přístup toho kterého řidiče. Předávám je klukům, patří jim. Na negativní zpětnou vazbu od zákazníka si nepamatuji.

Působíte jako velký kliďas. Pletu se?

To teda! (smích) Rodina a kamarádi by vám popsali, jak se dokážu rozohnit. Je ale pravda, že v práci si nesmím dovolit, aby mi ujely nervy.

Stres si tedy nosíte domů?

Snad ne, to by rodinné pohodě neprospělo. Spíš se jdu odreagovat na zahradu. Bydlíme na vesnici kousek od Prahy, práce kolem domu je pořád dost. K tomu mám rád veterány a auta vůbec. Pokukuju, co je k mání. Sběratel sice nejsem, ale nějaký historický kousek bych měl doma výhledově rád.

Které období se Vám z pohledu automobilismu zamlouvá nejvíc?

Asi 50. až 80. léta minulého století. To měla auta ještě styl.

Vyrazíte na veteránský sraz?

Určitě se kolem nějaké podobné akce protáhnu. Čeho se už ale nemůžu dočkat, je léto a dovolená. Jezdím kempovat po vlasti i do zahraničí. Už aby to bylo.

Stanislav Král